Co dělám v neděli večer

10. ledna 2016 v 22:00 | Bludička |  Žila, jak jí radila vášeň
Dnes jen tak sedím v posteli a sleduju, jak se Popelčin střevíček mění v dlažební kostku, kterou házím do okna.

První vztah je zábava. To ale jen do chvíle, kdy se z něj nestane katastrofa.

A tak jen tak sedím v posteli a sleduju, jak se člověku, na kterém mi pořád záleží, ale už jinak, než ze začátku, láme srdce. Mou vinou.

Viděli jsme se naposledy ve chvíli, kdy mi řekl, že doufá, že se nevidíme naposledy. Ano, utla jsem to přes internet, nedokázala jsem mu to říct do tváře. Znova. Teď se se mnou už nikdy v životě nechce vidět.

Cítím se kvůli němu špatně. Ale jen kvůli němu, mou duši to netíží.

Jako kdyby někdo otevřel dveře od klece, najednou jsem tak nějak lehčí, cítím se svobodná. Vztah pro mě byl vězení.

Možná to byla jen hloupá hra s nitkami citů, nevím, co jsem si myslela. Zato vím moc dobře, co si myslím teď. Napadá mě, že jsem mu zničila život. Chce se vzdát všeho, co jsme měli společné. I kamarádů a akcí. Nevěřím tomu. Ale co když...

Vlastně je mi to jedno. Jsem k tomu lhostejná, jsem lhostejná k světu.

Ať si dělá co chce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nebulis Nebulis | Web | 26. ledna 2016 v 0:34 | Reagovat

Je to s nimi těžké. Najednou není vše jen na tobě a když zmizí ta prvotní zamilovanost, zbude jen hořkost. Ale vždy je lepší jít jinou cestou než zůstávat s někým, kdo tě nenaplňuje.
A ublížit jemu i sobě ještě víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama