Němé tváře v davu

20. prosince 2015 v 22:12 | Bludička |  Žila, jak jí radila vášeň
Ideální svět. Zní mi to striktně, pravidlově. Příliš reálně a rutinně, přestože ta představa toho v sobě má tolik snového. Svět není ideální a asi všichni víme, že ani být nemůže. Přesto se snažím chovat, jako kdyby to nebyla pravda. Ano, občas ignoruji, co zlého se děje ve světě, ale o tom se teď bavit nechci. Chci mluvit o přístupu k lidem. Ne k přátelům nebo známým. K cizím lidem. K těm, které potkáváte každý den na ulici. K těm, kteří jsou pro vás možná jen prázdnými tvářemi, davovým šuměním. Skoro jako kdyby ani neexistovali, že? Ale oni existují. Jsou stejně reální jako vy nebo jako já.
Spousta lidí má představu, že v ideálním světě se k sobě všichni chovají hezky. Ale to se nevztahuje jenom na přátele a rodinu, víte? Mám pocit, jako kdyby si to občas lidé neuvědomovali. Nebo žijí v utkvělé představě, že ideální svět neexistuje a proto se ani nemusí snažit se podle něj chovat. Já se snažím. Snažím se dělat dobré skutky, snažím se usmívat a být milá, i když se na to zrovna necítím. Alespoň k těm cizím lidem. Přátelům pak pláču na rameno a stěžuji si, to ale ti cizí vědět nemusí. Mají svých problémů dost a já se snažím jim to ulehčit. Usmát se, pustit je na sedadlo v MHD, poradit s cestou. Co na tom, že se mě na ni nikdo neptal? Nepotřebuju, aby se mě lidi ptali na cestu, ne? Ta paní vypadá očividně ztraceně, ten pán, se kterým mluví přes telefon, neví, kde ji najde. A já vím, kam potřebuje, to místo, o kterém se baví, znám. Možná jsem vlezlá, poslouchat cizí rozhovory je neslušné a možná mi do toho nic není. Ale když už jsem to zaslechla, pomůžu.
To není o tom poslouchat cizí rozhovory. Je to o tom všímat si svého okolí. Ty němé tváře v davu mají také své příběhy, i když je neznáme. Pochválím vlasy cizí holce, usměju se na nemluvně v kočárku. Možná děsím introverty, možná budu pro naprostou většinu lidí divná. Ale zamyslete se nad tím. Proč je to tak moc divné? Na vesnici by to nikomu ani nepřišlo, to jen ve městech si jsou lidi nekonečně vzdálení. Hned za vším hledají špatné úmysly. Ale najdou se i tací, kterým to zlepší den a těch je většina. Také by mě to potěšilo. Nebuďte morousové, pojďte dělat dobré skutky a uvidíte, třeba se vám to někdy vrátí. A i kdyby ne, budete mít lepší pocit. Svět bude zase o něco víc ideální.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 21. prosince 2015 v 0:26 | Reagovat

Nebojte se býti dobrými.

2 Skrai Skrai | Web | 16. ledna 2016 v 14:20 | Reagovat

Taky se snažím být k ostatním milá, případně pomoct, když mají nějaký problém. Ale ne ke všem. Kolikrát je lepší si prostě některých lidí nevšímat a neplýtvat na ně svou energií, protože ne všichni ocení tvou pomoc. Pak je to zbytečné, akorát si člověk zkazí náladu a nechá si zbytečně ukrást energii.

Jinak opět hezky napsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama