Hledání Tajemného prince

31. prosince 2015 v 23:04 | Bludička |  Žila, jak jí radila vášeň
Potkala jsem ho možná tak před rokem a od té doby ho nemůžu pustit z hlavy. Spojuje nás jediné slovo. "Ahoj", víc jsem mu nikdy říct nedokázala a bojím se, že víc mu ani nikdy neřeknu. Bojím se, že jednoho dne z mého života najednou zmizí a já najednou budu postrádat letmé úsměvy. Nevím, kdo to je. Neznám jeho jméno ani věk, vlastně o něm nevím vůbec nic. Je to můj Tajemný princ. Možná tak trochu sen, přelud, protože už jsem si toho o něm navymýšlela víc věcí, než kolik se mi kdy podaří zjistit. Chci vědět, kdo je to. A ne jen jméno nebo věk. Chci znát jeho příběh, charakter. Jeho duši. A může být mým Novoročním předsevzetím, protože každý přece ví, že ta se neplní...


Ať to zní sebe víc jako úryvek z červené knihovny, je to pravda. Možná trochu přibarvená, ale je.
Je to celé vlastně úplně nevinné. Potkala jsem ho ve škole, jednou u nás ve třídě dopisoval test z matematiky a po hodině se se mnou začal bavit ve frontě na oběd. Moc si to nepamamtuju, vlastně ani nevím, jestli kdy došlo na představování. Tak či tak si jeho jméno nepamatuju. Co si naopak pamamtuju velmi jasně, je, jak se mě ptal, z jaké jsem třídy. A já zpanikařila, protože kvinta a kvarta zní podobně a bylo to na začátku roku, tak se mi to pletlo. Radši jsem to zamluvila. Možná že kdybych mu to řekla a strefila se, něco by se změnilo... Tak či tak pravdou zůstává, že od té doby jsme se nebavili ani jednou. Přesto mě ale pokaždé, když se potkáme na chodbě, s úsměvem zdraví. A já jsem pak z toho rozpačitá, klopím oči a sotva ze sebe dostanu to prosté "ahoj".
Chtěla bych k němu přijít a jen tak, beze studu, beze strachu ho vybídnout: "Řekni mi něco o sobě." Ale ten strach tady je, přítomný více než kde jinde. Bavení se s lidmi je těžké a s těmi cizími ještě víc. Ať nad tím přemýšlím, jak chci, nemůžu přijít na žádné téma, o kterém bych mohla začít mluvit, nenapadá mě jediný rozumný způsob, jak konverzaci začít. Jak přiznat, že o něm vlastně nic nevím a chtěla bych to změnit.
Ani to není tak romantické, jak by se mohlo ze začátku zdát. Tedy... ano, je hezký, to vám přiznám rovnou, ale tohle není o tom, že bych ho chtěla balit nebo tak něco. A o to je možná celá věc komplikovanější. I kdybych se s ním někdy bavit začala, ve škole je jen málo času a pozvat někoho jen tak přátelsky ven... Já nevím, nedělám to. Mezilidské vztahy jsou komplikované. Je to zvláštní, jak daleko se až může dostat zvědavost a myšlenky nad osudy dalších lidí.A i když jsem ze začátku trošku přeháněla, je pravda, že se bojím i toho, že v září jednou prostě přijdu do školy a on tam nebude. Jsem si poměrně dost jistá, že je starší jak já. V tom případě tu jsou dvě možnosti. Buď odmaturuje příští rok, nebo už letos. A já se nikdy nedozvím, kdo to je. Nadosmrti toho budu litovat a přemýšlet a dohadovat se. Nejlepší by bylo na něj prostě zapomenout. Zapomenout do konce školního roku, že někdo takový vůbec existuje, a už se tím nezabývat. Ale na to to došlo už příliš daleko. Nevím, co s tím udělám. Opravdu nevím, ale minimálně jsem zjistila, že tejmení cizinci ze všech těch knížek existují i v reálného životě. Stačí si ho najít. nebo spíš počkat, až si najde on vás.
Takže ano. Chci o něm zjistit něco víc. Pro začátek budu dělat detektivní práci, budu se ptát lidé ze třídy jako to už nějakou dobu dělám. Mám nějaká vodítka. A v nejlepším případě se mi podaří najít jeho jméno a pak si ho přidat na facebooku do přátel. Sebrat odvahu někomu napsat mi nepřijde tak těžké jako sebrat odvahu si s ním promluvit naživo... V nejhorším případě pravděpodobně doopravdy budu muset sebrat dostatečnou odvahu, abych i mluvila. Vždyť ne nadarmo se říká, že lidé nejvíce litují toho, co neudělali. Rozhovorem se nedá nic zkazit. No ne?
Na závěr jedna rada pro pány: Pokud se vám líbí nějaká dáma, kterou pravidelně potkáváte, tohle je zarušený způsob jak zajistit, že vás nepustí z hlavy. I kdyby to měli být myšlenky o tom strašlivém stalkerovi, co se na ni vždycky tlemí.
Držte mi palce. Třeba to doopravdy nebude jen jedno z desítek neslněných přání...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. ledna 2016 v 20:27 | Reagovat

Budu tvůj soukromý stalker!

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 9. ledna 2016 v 13:49 | Reagovat

Romantika a červená knihovna, to je moje gusto. Počáteční pátrání a odhalování je víc úžasnější, než (někdy) děj další...:-)

3 Bludička Bludička | Web | 9. ledna 2016 v 16:40 | Reagovat

[1]: Myslím, že bych radši zůstala u snových kamarádů, ale děkuji za nabídku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama