Podzimní metafory

14. listopadu 2015 v 20:04 | Bludička |  Přemýšlela o slovech
Slova jsou jedno z nejopravdovějších kouzel v našem světě. Jednu věc můžete říct tisíci způsoby, vyvolat různé emoce i představy. Vyprávět příběhy. Vyjádřit city i sitauce, zachytit prchlavost okamžiků. Popsat svou duši.
Už jsem říkala, že mám ráda podzim a určitě nebudu sama. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, kolika různými způsoby se o něm dá napsat? Jak moc různorodě může působit podle toho, kdo se na něj dívá? Když se na něj dívám já, vždy mě napadají obrazy. A slova a věty.

Můžete používat spoustu neotřelých metafor a vytvořit tak z obyčejného stromu něco kouzelného:
Stromek se naklání přes zábradlí balkonu, na kterém stojí, jako kdyby se snad snažil přiblížit vytoužené zemi. Na druhém břehu je vždy tráva zelenější, říká se. Ale on kolem sebe žádnou trávu nemá a jeho listí připomíná spíše paletu roztržitého umělce, který se shlédl ve žluté a pistáciové, než svěží zelenou louku, kterou bývalo předtím. Nedočkavě se třese a některé jeho trsy visí až podivně nízko na tenounkých větvích, vypadají jako slaňující se horolezci. Asi chtějí co nejdál od elegantně pokrouceného kmenu, ze kterého se šíří podzim.
Ten strom je jako ornament plný spirál a kliček. Ornament by se ale na pokyn vánku neroztančil jako zvonkohra.


Můžete se na celé roční období podívat úplně novým, dramatickým pohledem:
Listy, které zbývají na stromech, bojují statečně ve své vlastní drobné válce. Všem je jim jasné, že je předem prohraná, nikdo z nich se ale nechce vzdát, dokud jim v žilách koluje alespoň kapka mízy. Z posledních sil se snaží udržet na svých stanovištích, zatímco se je vítr snaží strhnout na svou stranu. A zem pokrývá koberec z mrtvých těl jejich padlých spolubojovníků. Je rudý, krvavě rudý a všichni vojáčci v ohnivých zbrojích, kteří ještě odolávají, ho mají neustále na očích, jako připomínku toho, co je stane, až to vzdají. Nebo až už to prostě nezvládnou.
Lidé po jejich bývalých přátelích šlapou a někteří mají dokonce z těch barev smrti a zmaru radost. Ale většina z nich má na sobě černý kabát, alespoň tím vzdávají hrdinům hold. Pak vytáhnou stejně černé deštníky. Obloha začíná plakat.

Můžete se zaměřit na ostatní smysly, proč se omezovat zrakem?
Vzduch voněl skořicí a šípky. Byl vlhký, studil na tvářích a štípal na rukou, slabě rozechvíval celé tělo. Zněl šustěním kroků ve spadaném listí a švachtáním v kalužích, stejně jako rytmem kapek dopadajících na ulici. Ptáci už nebyli slyšet, většina jich stihla zmizet do teplejších krajů. To jen občas se ozvala nějaká nespokojená vrána hašteřící se s havrany a kosy. Podzim chutnal jablky a hruškami a medem.

Můžete se vykašlat na to, jestli máte nebo nemáte básnické střevo a zkusit vyčarovat haiku:
Ptáci odletí,
když přiblíží se zima.
O tom je podzim.

Můžete se nadechnout a postěžovat si na všechno, co vám na podzimu kdy vadilo:
Přešel rok a je to tady zase. To nejzbytečnější období, které je jen ošklivou vycpávkou mezi létem a zimou. Je chladno, ale ne dost, aby sněžilo. Jen prší, pořád a stále. Všude je bláto a bahno a louže a mraky. Obloha je furt šedá, slunce se celou dobu neukáže a větve už jsou holé a strašidelné. Všechno je to depresivní, světla si člověk neužije, protože je hned tma. A všude už blikají vánoční světýlka. Skoro o dva měsíce dřív...

A to je jen pár způsobů. Teď je řada na vás. Jak na vás působí podzim? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 22:34 | Reagovat

Nádherné hraní se slovy :) Podzim je zkrátka poetické období, které nabízí mnoho možností. Navíc dodává tu správnou atmosféru příběhům...

2 stuprum stuprum | Web | 15. listopadu 2015 v 0:50 | Reagovat

Přešel půlrok zas,
všude prázdná hnízdečka,
jaro, vrať se nám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama