Listopad 2015

Střepy tužeb

28. listopadu 2015 v 19:59 | Bludička |  Přemýšlela o slovech
Kolik věcí začíná a kolik věcí končí? Každým dnem, každou sekundou? Pověz mi to, čase. A nebo ne, budu hádat. Potom je můžeme počítat spolu. Plakat pro ně a smát se jim. A doufat. Doufat, že na ně nezapomeneme, že v nás něco zanechají. Ať už to bude krásný pocit, připomínka toho, že nejsme sami, nebo třeba poučení, abychom své chyby neopakovali. Ale buď opatrný, neodepisuj věci dříve, než si budeš jistý, že jsou za tebou. A ani poté ne. Příběhy mívají pokračování a události mívají následky.


Tehdy jsi řekl,
že nic není věčné.
Já neslyšela.

Teď pláču, doufám,
že jednou zase vstanu
ze střepů tužeb.

Ze střepů tužeb,
které jsi mi poházel
na bílý polštář.

Živote...? Jsi to ty?

19. listopadu 2015 v 21:41 | Bludička |  Žila, jak jí radila vášeň
Nepoznávám tě, živote. Vždy jsi pro mě vypadal jinak, byl jsi bezstarostný a volný jako pták. Plný kouzel a fantazie. Ale teď je něco jinak, co se změnilo? Já to vlastně ani sama nepoznám, ta změna se připlížila moc pomalu, než aby ji kdo postřehl. A najednou se člověk rozhlédne a zjistí, že místo v rozkvetlé aleji stojí na horkém písku. Pálí mě do chodidel, bolí to, když si vzpomenu na stín stromů. Ale zároveň jsem šťastná, protože i tahle krajina je krásná, jen jiným způsobem. Je divoká, je cizí. Je nová a neprobádaná. Ale už to není můj život. Nebo ano?

Za poslední dva roky se můj život změnil k nepoznání. A já si to uvědomuju čím dál tím víc. A já se změnila taky. Najednou si nejsem jistá, nakolik jsem s tou změnou spokojená. Ano, většinou mi to tak vyhovuje a jsem tak spokojená. Ale.

Dřív jsem...
...měla celý víkend jen pro sebe. Mělo to svá pro i proti, měla jsem spoustu času dělat cokoli se mi zlíbí, ale vlastně jsem si to neuvědomovala. Nevážila jsem si volna, protože ho bylo příliš. A mrhala jsem s ním, to plítvání mi teď přijde strašné.
...musela rodiče dlouho a složitě přemlouvat, když už jsem někam chtěla jít. A nejednou se mi stalo, že to bylo tak úmorné, že mě to stálo veškeré síly a já už se na danou akci vlastně ani netěšila.
...celé dny jen snila, poletovala s hlavou v oblacích. Reálný svět jako kdyby neexistoval nebo alespoň pro mě ne. A nestarala jsem se o to. Bylo to tak lehčí, byla jsem tak svobodná a bezstarostná.

Podzimní metafory

14. listopadu 2015 v 20:04 | Bludička |  Přemýšlela o slovech
Slova jsou jedno z nejopravdovějších kouzel v našem světě. Jednu věc můžete říct tisíci způsoby, vyvolat různé emoce i představy. Vyprávět příběhy. Vyjádřit city i sitauce, zachytit prchlavost okamžiků. Popsat svou duši.
Už jsem říkala, že mám ráda podzim a určitě nebudu sama. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, kolika různými způsoby se o něm dá napsat? Jak moc různorodě může působit podle toho, kdo se na něj dívá? Když se na něj dívám já, vždy mě napadají obrazy. A slova a věty.

Můžete používat spoustu neotřelých metafor a vytvořit tak z obyčejného stromu něco kouzelného:
Stromek se naklání přes zábradlí balkonu, na kterém stojí, jako kdyby se snad snažil přiblížit vytoužené zemi. Na druhém břehu je vždy tráva zelenější, říká se. Ale on kolem sebe žádnou trávu nemá a jeho listí připomíná spíše paletu roztržitého umělce, který se shlédl ve žluté a pistáciové, než svěží zelenou louku, kterou bývalo předtím. Nedočkavě se třese a některé jeho trsy visí až podivně nízko na tenounkých větvích, vypadají jako slaňující se horolezci. Asi chtějí co nejdál od elegantně pokrouceného kmenu, ze kterého se šíří podzim.
Ten strom je jako ornament plný spirál a kliček. Ornament by se ale na pokyn vánku neroztančil jako zvonkohra.

Divadlo bez publika

6. listopadu 2015 v 20:23 | Bludička |  Hrála si na jiné
Možná jste o nich už někdy slyšeli. Je to možné, poslední dobou jsou myslím docela populární. Dokonce je prý používají některé firmy ke zlepšování teambuildingu nebo jako součást školení. O čem je řeč? Ta kouzelná věc se jmenuje LARP. Tedy vlastně LARPy, pokud chcete použít množné číslo. A to já tedy rozhodně chci, protože se nehodlám zaměřit na jeden konkrétní, dnes vás s tímto zvláštním koníčkem seznámím obecně. Nebo se o to alespoň pokusím. Jen se nelekejte, že kolem bude až příliš mnoho mého života.

LARP je zkratka slov Live Action Role Play. To je první věc, která na vás vyskočí, když si otevřete stránku o LARPech na wikipedii. Někteří ještě používají sousloví "hra na hrdiny", mně se ale nejvíc líbí označení "divadlo bez publika". Dobře, je pravda, že někteří lidé jezdí pouze na bitvy, kde se pak řežou různě měkčenými zbraněmi. Tam se toho hraní rolí tolik nevejde. Ale jsou i hry, které ani nemají bojovou mechaniku. Kde jsou boje nemožné nebo se prostě nestávají. Ty já mám mnohem radši. To jsem ale odběhla od tématu.