Září 2015

Mé neskromné já

6. září 2015 v 20:18 | Bludička |  Prostě jen byla
Noční světélko. Bludička, malý plamínek. To teď budu já. Alespoň pro tento svět.

Své opravdové jméno vám neřeknu, ale co prozradit můžu, je můj věk. Je mi šestnáct (edit z 14.11.2015 - už sedmnáct). Tenhle blog není můj první, docela dlouho jsem měla jiný, ale už nesouhlasím se vším, co jsem tam kdysi psala a nemám sílu články upravovat. Lidé se vyvýjí a i já už jsem jiná. Snažím se si tady vybudovat nový prostor a doufám, že mě jen tak někdo neodhalí.

Proč zrovna Bludička, možná se ptáte. Má to spoustu příčin - snažím se přátelům rozsvěcovat dny, co to jen jde.
Jsem nestálá, měním se se společností, ve které jsem. Jako plamínek, ten také neustále poskakuje a tančí. A já tančím ráda, i když to moc neumím. Zbožňuji podzim - kde jinde by magický ohýnek vynikl lépe, než nad mlhou obklopenými blaty se stromy pokrytými posledními listy za studených podzimních nocí?
Neustále bloudím, abych se přiznala. Jsem nepraktická, jsem schopná zabloudit i na zastávce metra, neustále zapomínám, kam vlastně jdu. Jsem škodolibá. To bludička musí být, když zavádí lidi do močálů, no ne? A taky mám ráda mytologii, pověsti a příběhy a to jak třeba ty řecké, tak i slovanské a rozhodně bych se toho chtěla dozvědět více o těch ostatních.

Je toho ještě spousta, co bych vám o sobě mohla říci. Třeba to, že mám ráda tvůrčí psaní a malbu a kreslení a zpívání - přestože zním asi jako kočka padající z okna. Že se trochu bojím nových lidí nebo třeba pavouků. A výšek. A hloubek. A tak vůbec všeho. Nebo že věřím v převažující dobrotu lidí a nemám ráda ty, kteří si myslí opak. Protože každý si zaslouží šanci, nikdo není jako ti ostatní. Ale nechci vás zase moc zatěžovat informacemi. Udělejte si názor sami, jaká jsem :)